Sbírka ZRCADLO ŽIVOTA vyšla knižně v roce 2007 péčí mého přítele, básníka a spisovatele 
Jirky Stehlíka.

Je rozdělena do tří oddílů - PŘÍRODA, ŽIVOT, LÁSKA.

Ilustroval ji akademický malíř František Hanáček.

ČLOVĚK MÁ DVĚ CESTY

DVĚ VELKÁ ROZCESTÍ

JEDNA POSETA RUBÍNY

DRUHÁ JSOU KAMENY VSAZENÉ DO HLÍNY

TAKOVOU CESTOU ČLOVĚK KRÁČÍ

TAKOVÝM TEMPEM CO MU STAČÍ

NĚKOMU STAČÍ KAMENY

NĚKDO SE NESPOKOJÍ S RUBÍNY

 

ČLOVĚK BEZ ENERGIE

JE JAK OHNIŠTĚ BEZ OHNĚ

ČLOVĚK VYSÁTÝ OSUDEM?

ROZFOUKEJ OHAREK A HOŘÍ

A OPĚT DO SVĚTA SE DRAVĚ NOŘÍ

VYSTOUPIT ZE SVÉHO STÍNU

TO NEJTĚŽŠÍ JE HODINA

DOKÁZAL JSEM TO

MILOSTIVÝ I KRUTÝ ŽIVOTE

LÁSKA JE PŘEDJAŘÍ A PRVNÍ SNĚŽENKA

                                                                                 LÁSKA JE PODZIMNÍ JEHNĚDA

LÁSKA MÁ OBČAS I ZAMRZLÉ SLZY

                                                                                 LÁSKA MÁ HŘÍCHY SMÍCH I SMUTNÝ POCIT

LÁSKA JE NEUSTÁLE ŽIVÁ

                                                                                 NĚKDY JE NA ZAČÁTKUA NĚKDY NA KONCI

LÁSKA BUĎ JE ANEBO NENÍ

                                                                                 TEN KDO JI MÁ AŤ ŠŤASTEN JE ZA NI

PO LÁSCE TOUŽÍME NEBO JI PROŽÍVÁME

                                                                                 ČI NA NI TICHOUNCE VZPOMÍNÁME

LÁSKA BUĎ JE ANEBO NENÍ

                                                                                 JE VZÁCNÁ A PROSTÁ V ŽIVOTNÍM DĚNÍ

Děťátko moje

Tvá očka svět opustila

Tak tiše a smutně

Já slyšela

Jich tichý pláč

a naposledy promluvila

Miláčku můj

Ty jsi ta něžná věčná mlha

V nitru mých snů a myšlenek

Miláčku můj

Andílci jsou teď tvoji přátelé

Miláčku můj

Vždyť my se opět sejdeme

Čas žití není věčný

Člověk však životu musí být vděčný

Miláčku můj

Ve snech se sejdeme

Pupeční šňůrou

Se opět semkneme

Chci cítit vůni čerstvé trávy / Chci tvoje nitro poodhalit

Chci cítit závrať tohoto léta / To všechno se mnou láska dělá

 

Chci napíti se ze tvých dlaní / To všechno snad mi víru vrátí

Chci tvoje city rozebrat / Z oblázků postavit si vzdušný hrad

 

Chci cítit vůni čerstvé trávy / V tvých vlasech havraních

Jež mne tak svádí / A je to neřest vášeň zvaná touha?

 

To celé láska je co s námi plouvá

A ve snech všech bohémských duší

Tu a tam neklid zatlouká

 

Jak láska tenounká jež jen na vlásku visí

A jako křišťálový led křehounká

Ukrytá v našich snech a mysli

Kontakt

Maruška Vašíčková

Báseň je ozvěnou melodie

Po čem toužíme pro co žijem

Báseň ze srdce vždy pramení

V básni hodnota lidského života je skryta

 

Báseň nejedno srdce otvírá

Báseň je člověčí stín oáza

Pro lidskou duši a splín

Co je krása

Krása je výzva

Cesta je síla a důstojnost

Krása je akt stvoření

Krása je obraz i vůně přírody

Krása je tvůrce pozitivních myšlenek

Krása je život

Pod skořápkou lidského bytí
Je rozprostřeno plno pavoučích sítí
A člověk - každý má tu síťku jinou
 
V dlouhé noci kdy měsíc jiskří nad hladinou
V zajetí dávných přání 
i beznaděje
Pavoučí síť se jenom chvěje
 
V pavoučí síťce tenké 
a křehké
Své nitro poodhalit vůbec není lehké
Odolávat vemu co venku nás pálí
V síťce schouleni
Tam úkryt náš je malý

Bez lásky kráčet

Bez vzpomínek

Pro lásku nežít

Smutné dost

Mezi životem a smrtí

Most je roozprostřen

Nás už tu není

Ale

Láska

Ta je nesmrtelný host

 

 

Co každý člověk ve svém nitru miluje?

Je to láska co mu v srdci pulzuje

Nač čekáme?

Každý v srdci trochu strachu máme

Který lidskou duši zasáhne

Z bolesti žalu touhy či snad z vášně

Nebojte se

Jen láska dokáže dát ke všem pokladům a k srdci klíč

Jen v lásce člověk vidí tu sladkost nádhery a kýč